LIDUŠKA - MOJE UČITELKA

LIDUŠKA 

Jak často na ni vzpomínám. Byla opravdovou učitelkou. Nejen mou, ale mnoha a mnoha jogínek a jogínů. Byla tak pokorná a tak moudrá. I když jsme vedly každá úplně jiné lekce, prošly úplně jinými školami, nikdy jsem od ní neslyšela slova kritická, shazující, opovrhující či nějak povýšená, jak to u některých lektorů bývá, protože mají pocit, že ta jejich jógová škola, cesta, tradice, zkušenost....je tou nejlepší a nejsprávnější. Nikdy se ani slovem či náznakem někomu nezmínila, že to či ono na cizích lekcích je jinak, než "by mělo být" a už vůbec si nedovolila říct, že to či ono je nebo není jóga. Byla natolik vstřícná a otevřená všemu novému, byť její jógová škola byla a je velmi přísná a precizní, že chodila i na mé lekce (jako já na její) a vzájemně jsme se obohacovaly. Poděkování po lekci právě od ní bylo tím nejkrásnějším, čeho se mi dostávalo. Často jsme spolu vedly hovory u čaje nejen o józe, ale okolo ní to bylo často. Protože jóga je živá, je to život sám. A ona ji žila celým svým tělem i duší. Byla a je mi neustále vzorem. Tím, jak jógu žila a přitom ji nikomu nevnucovala. Byla prostě jógou samou a v její přítomnosti do vás naprosto přirozeně vstupovala a stávala se vaší součástí, a to tak samozřejmě a laskavě, že jste si toho ani nevšímali. Nikdy neměla potřebu někoho hodnotit. Respektovala všechny, byla milující, chápající a podporující. Byla jako otevřená kniha, ze které jsem mohla kdykoliv číst a čerpat, inspirovat se. Neměla žádná tajemství, byla průzračná a čistá jako květ lotusu, který se každý den rozvine do plné krásy na hladině. LIDUŠKO, MOC MI TU CHYBÍŠ